Odpověď zní :
Virtuální realita je jakási napodobenina nebo simulace
skutečného světa, reálného prostoru a činností člověka v něm, pomocí
počítačových zařízení. Jde o vytváření vizuálního
zážitku zobrazovaného na obrazovce počítače, speciální audiovizuální helmy, popř.
oblečení snímající pohyb a stimulující hmat. Technologie
virtuální reality vytvářejí iluzi např.
při výcviku boje, pilotování, lékařství; nebo fiktivního světa počítačových her.
Současnými technickými prostředky je velmi těžké vytvořit
věrně vypadající virtuální realitu. Vývoj virtuální reality je i přes velký
potenciál stále poměrně opomíjeným odvětvím. Předpokládá se, že se časem
virtuální realita stane běžnou součástí počítačové výbavy
Je tvořena počítačovým modelem trojrozměrného prostředí (3D),
přičemž účastník virtuální reality se v tomto prostředí jakoby reálně
"pohybuje".
Jedná se o úplně nové uživatelské rozhraní, jehož cílem je
pokud možno co nejvíce přiblížit počítačové prostředí skutečnosti tak, jak ji
zachycují naše smysly. Uživatel by měl být do tohoto prostředí co nejvíce
vtažen (ponořen).
Definice:
„Virtuální realita Je
to prostředek, který se snaží působit dojmem reality a přitom to vlastně
realita není. Počítačem vytvořené interaktivní trojrozměrné prostředí, do něhož
se člověk zcela ponoří.
Prostředí (environment): svět existující výhradně v paměti počítače. Může to být např.
model domu, zobrazení složitých informací a předmětů v jejich vzájemném vztahu.
Prostředí lze zkoumat mnoha různými metodami včetně virtuální reality.
Umělá realita: možnost vytvořit dojem "jiného
světa" bez nutnosti "ověsit" člověka různými zařízeními (např.
velké zobrazovací plochy nad rámec zorného úhlu člověka).“ ¹)
Princip používání VR
K využívání VR jsou používány zejména specializovaně brýle a
rukavice. Tyto brýle jsou schopny do každého oka zobrazit obraz každé scény z
jiného úhlu. Ty obstarávají to, že se člověk dívá dvěma očima, a přitom každým
z jiného úhlu. To v mozku vyvolá věrohodný 3D obraz. To, co má být v pozadí
scény, vnímáme skutečně vzadu. Pro toto
zobrazení se dosahuje různými metodami.
První je používání tzv. Shutter glasses, které střídavě
zatmívají levé a pravé oko v synchronizaci se zobrazením na monitoru. Každý
např. lichý frame na obrazovce je synchronizován s levým okem a každý sudý s
pravým. Při dostatečné opakovací frekvenci vzniká dojem prostorového vidění.
Druhou metodou je využívání filtrování barev. Speciální brýle mají na levém
skle zelený filtr a na pravém filtr červený. Na obrazovce se
vytvoří obraz, jehož pohled určený pro levé oko je tvořen z odstínů zelené
barvy pro oko pravé z odstínů červené barvy. Společné body obou pohledů jsou
namixovány z těchto barev (do žluta). Dalším způsobem jsou skutečné virtuální
brýle (head mounted display). Před každé oko je umístěn malý LCD displej, který
pomocí další optiky přenáší obraz na oba LCDdispleje. Všechny tři způsoby se
společně snaží zobrazit prostorovou scénu pro každé oko ze správného úhlu. Dále
se virtuální realitě využívají přilby, které jsou užitečné po zvukové stránce.
Do přilby jsou zabudována sluchátka jako nezávislý zdroj zvuku pro každé ucho.
Vystačit s klasickým statickým stereofonním zvukem však lze jen u těch
nejprimitivnějších aplikací. Požadavkem dneška je dokonalý prostorový
interaktivní zvuk. Prakticky to znamená, že počítač musí pracovat s co
nejdokonalejším akustickým modelem daného prostředí včetně různých detailů. Pak
je schopen vygenerovat výsledný zvuk v kterémkoli místě jako součet všech
zdrojů, které v daném prostoru existují, navíc v závislosti na momentálním
otočení hlavy uživatele. Nebudu zacházet do větších detailů, jen je třeba si
uvědomit, že jedině takovýto způsob realizace zvuku dovoluje dostatečné
přiblížení k realitě. Slyšíte-li nějaký zvuk za sebou, můžete se otočit a bude
před vámi. Budete-li chtít, můžete se k němu i přibližovat a vzdalovat se.
Dalším prostředkem jsou rukavice (data glove), slouží k simulování hmatového
vnímání na prstech ruky.